Psychoterabrno

,,Vy jste psycholožka? Tak to doufám, že Vaše služby nebudu potřebovat...Já nejsem blázen." Tisíckrát omílané stigma, že ten, kdo chodí k psychologovi je tak trochu (možná tak trochu víc) blázen. Přemýšlím již delší dobu o tom, jak elegantně, trefně a srozumitelně toto tvrzení vyvrátit. Určitě nebudu první ani poslední, kdo se o to pokusí. Já jsem totiž přesvědčená o tom, že moje služby mohou být prospěšné zcela všem. Kdo z vás si najde týdně 50 minut na sebe a své myšlenky? Na rekapitulaci toho, co jste zažili, jak jste se při tom cítili, podívali se na věci z jiných úhlů, a to vše v bezpečném a příjemném prostředí? Jaký luxus! Troufám si tvrdit, že málokdo.  Jak je důležité starat se o svoje tělo cvičením nebo vyváženým jídlem, tak je přece nezbytné poskytnout minimálně stejnou porci péče i své hlavě...myšlenkám, pocitům. Terapie nemusí nutně (samozřejmě může a děje se to) sloužit při psychických obtížích různého charakteru nebo jako doplněk farmakoterapie, ale může...

Prvotní emoce ohledně tohoto rozšířeného fenoménu opadly, tak je možná čas se na to podívat s troškou odstupu. Novoroční předsevzetí je pro mě nějaká vize či úkol, který si stanovíme a s prvním úderem půlnoci nového roku doufáme, že nám to vydrží a cíl splníme. Když jsem s někým toto téma otevřela, tak se mi povětšinou dostalo takové té obligátní odpovědi, že na změnu nepotřebují nový rok a mohou si ji udělat, kdykoliv se jim zlíbí. Když tak přemýšlím, tak neznám asi žádného milovníka novoročních předsevzetí, který si je dává pravidelně. Tak kde se to vlastně vzalo? Údajně tato tradice pochází již z dob římských, více se můžete dočíst  zde  (doporučuji 😉). Ze všech informací o historii novoročních předsevzetí mě zaujala propojenost s bohem Janusem, který hledí jednou tváří do minulosti a jednou do budoucnosti. A rázem se moje myšlenky ubíraly úplně jiným směrem než k tomu, kterým jsem se chtěla v tomto článku vydat. Začala jsem přemýšlet nad tím, kdy je vlastně v přítomn...