Novoroční předsevzetí


Prvotní emoce ohledně tohoto rozšířeného fenoménu opadly, tak je možná čas se na to podívat s troškou odstupu. Novoroční předsevzetí je pro mě nějaká vize či úkol, který si stanovíme a s prvním úderem půlnoci nového roku doufáme, že nám to vydrží a cíl splníme. Když jsem s někým toto téma otevřela, tak se mi povětšinou dostalo takové té obligátní odpovědi, že na změnu nepotřebují nový rok a mohou si ji udělat, kdykoliv se jim zlíbí. Když tak přemýšlím, tak neznám asi žádného milovníka novoročních předsevzetí, který si je dává pravidelně. Tak kde se to vlastně vzalo? Údajně tato tradice pochází již z dob římských, více se můžete dočíst zde (doporučuji 😉).

Ze všech informací o historii novoročních předsevzetí mě zaujala propojenost s bohem Janusem, který hledí jednou tváří do minulosti a jednou do budoucnosti. A rázem se moje myšlenky ubíraly úplně jiným směrem než k tomu, kterým jsem se chtěla v tomto článku vydat. Začala jsem přemýšlet nad tím, kdy je vlastně v přítomnosti? A kdy jsem v přítomnosti já? Nehledím taky dost často jen dopředu či dozadu? Rekapitulování minulosti a plánování budoucnosti k životu bezpochyby patří, akorát věnujeme adekvátní pozornost i tomu, co se děje tady a teď?

Jedna kamarádka mi nedávno vyprávěla o svém pohovoru do nové práce, kde dostala velmi oblíbenou otázku personalistů: ,,Kde se vidíte za pět let?". No kupodivu nevěděla, co odpovědět. Můžeme mít přání, vize, cíle do budoucnosti, ale opravdu je nutné se nad tím sáhodlouze zamýšlet? Řekla jsem jí, že moje odpověď by byla: ,,Snažím se žít přítomností, je to to nejlepší, co pro sebe můžu udělat."

To, jaká bude naše budoucnost, tvoříme právě teď. To, jaká je naše minulost, nezměníme, ale právě teď můžeme změnit pohled na ni. Není nic než teď a tady.

Takže jsem se od předsevzetí přenesla úplně jinam, a to se vlastně děje pořád. Snažím se neplánovat, nechávat věci plynout, protože většinu věcí stejně ovlivníme jen těžko. Takže co bude za pět či deset let? Nechte se překvapit a dělejte tady a teď vše proto, aby to překvapení bylo co nejpříjemnější.

No a dáváte si teda nějaká ta novoroční předsevzetí? 😃

#vasepsycholozka

 www.psychoterabrno.cz

Facebook





Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

50 minut pro sebe

Obrázek
,,Vy jste psycholožka? Tak to doufám, že Vaše služby nebudu potřebovat...Já nejsem blázen." Tisíckrát omílané stigma, že ten, kdo chodí k psychologovi je tak trochu (možná tak trochu víc) blázen. Přemýšlím již delší dobu o tom, jak elegantně, trefně a srozumitelně toto tvrzení vyvrátit. Určitě nebudu první ani poslední, kdo se o to pokusí. Já jsem totiž přesvědčená o tom, že moje služby mohou být prospěšné zcela všem. Kdo z vás si najde týdně 50 minut na sebe a své myšlenky? Na rekapitulaci toho, co jste zažili, jak jste se při tom cítili, podívali se na věci z jiných úhlů, a to vše v bezpečném a příjemném prostředí? Jaký luxus! Troufám si tvrdit, že málokdo.  Jak je důležité starat se o svoje tělo cvičením nebo vyváženým jídlem, tak je přece nezbytné poskytnout minimálně stejnou porci péče i své hlavě...myšlenkám, pocitům. Terapie nemusí nutně (samozřejmě může a děje se to) sloužit při psychických obtížích různého charakteru nebo jako doplněk farmakoterapie, ale může
Další informace

Stres, kam se podíváš

Obrázek
Jednou ráno jsem se probudila a měla jsem takový ten fajn pocit, že mě nic netíží, že mě čeká hezký den a hlavou se mi honily jen pozitivní myšlenky. Jakože mě nic netíží? Není důvod se kvůli ničemu stresovat? Můj život je taková pohádka, že se probudím s čistou hlavou a klidnou myslí? Vážně? Tak to bychom se na to podívali! A když už tak pořádně! Uvědomění, že je mi vlastně dobře, ve mě vyvolalo paniku. Jak mi může být dobře? To zní sakra podezřele! Podívala jsem se kolem sebe. To povlečení by už chtělo vyprat. Jak je to dlouho, co jsem tady vysávala? Měla bych přestat tak žrát a víc cvičit! Je ten chlap vedle mě ten "pravý"? Jsem ve svém věku opravdu tam, kde jsem chtěla být. Vždyť ostatní mají víc, míň, lepší, větší menší...Pozitivní nálada se ani nestihla uvelebit a byla pryč. Uf, už jsem zase "normální". To mě tak pomalu přivedlo k závěru, že největším stresorem jsme si vlastně my sami. Naše předsudky, domněnky, očekávání a srovnávání. Díky naší paměti a
Další informace

Kroky k novým začátkům

Obrázek
Kolik nových začátků mě ještě čeká? Je to dobře začínat? Mám se bát? Mám se těšit? Je v pořádku se nebát? Je v pořádku se netěšit? Jak moc ovlivní další začátek všechno ostatní? Tisíce otázek a nikdo není schopen uspokojivé odpovědi. Roje myšlenek krouží kolem hlavy. Ale ono by stačilo prostě mít jistotu, že ten začátek je správný krok a že vše bude podle našich představ. Jak prosté! Ale nemožné! Kroky k novým začátkům jsou povětšinou nejisté, krátké, pomalé a s chvějícími se koleny. Moje takové rozhodně byly a ještě jsou. Moje emoce skáčou z jednoho extrému do druhého, pořád hledám rovnováhu. Jedno ale vím jistě, že tenhle začátek musel proběhnout - můžeme tomu říkat intuice, touha nebo jen okolnosti. Ono je to vlastně asi jedno, jak to nazveme. Nedokážu a ani nechci hodnotit jeho správnost, pro teď mi stačí, že se děje. Že jsem našla odvahu a začínám. Pokud tedy kráčíme k novým začátkům, ať už dobrovolně nebo vlivem okolností, neexistuje správný mix emocí, které bychom m
Další informace