Kroky k novým začátkům


Kolik nových začátků mě ještě čeká? Je to dobře začínat? Mám se bát? Mám se těšit? Je v pořádku se nebát? Je v pořádku se netěšit? Jak moc ovlivní další začátek všechno ostatní? Tisíce otázek a nikdo není schopen uspokojivé odpovědi. Roje myšlenek krouží kolem hlavy. Ale ono by stačilo prostě mít jistotu, že ten začátek je správný krok a že vše bude podle našich představ. Jak prosté! Ale nemožné!

Kroky k novým začátkům jsou povětšinou nejisté, krátké, pomalé a s chvějícími se koleny. Moje takové rozhodně byly a ještě jsou. Moje emoce skáčou z jednoho extrému do druhého, pořád hledám rovnováhu. Jedno ale vím jistě, že tenhle začátek musel proběhnout - můžeme tomu říkat intuice, touha nebo jen okolnosti. Ono je to vlastně asi jedno, jak to nazveme. Nedokážu a ani nechci hodnotit jeho správnost, pro teď mi stačí, že se děje. Že jsem našla odvahu a začínám.

Pokud tedy kráčíme k novým začátkům, ať už dobrovolně nebo vlivem okolností, neexistuje správný mix emocí, které bychom měli cítit nebo snad soubor otázek, které bychom si měli klást. Možná to zní prostě, ale mě to dodalo svobodu a s ní i odvahu dělat věci po svém a nenechat se odradit od ostatních, kteří třeba jen tolik odvahy nemají nebo zrcadlí jen svoje obavy a nejistoty. V takovém novém začátku to chce pořádnou dávku podpory, takže je třeba se obklopovat podporujícími lidmi. Ale největší oporou si stejně nakonec musíme být my sami. 

Pokud se chcete dozvědět víc o mých krocích k novému začátku nebo pomoct třeba s tím vaším, tak se neváhejte ozvat!

Více najdete zde nebo zde.


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

50 minut pro sebe

Obrázek
,,Vy jste psycholožka? Tak to doufám, že Vaše služby nebudu potřebovat...Já nejsem blázen." Tisíckrát omílané stigma, že ten, kdo chodí k psychologovi je tak trochu (možná tak trochu víc) blázen. Přemýšlím již delší dobu o tom, jak elegantně, trefně a srozumitelně toto tvrzení vyvrátit. Určitě nebudu první ani poslední, kdo se o to pokusí. Já jsem totiž přesvědčená o tom, že moje služby mohou být prospěšné zcela všem. Kdo z vás si najde týdně 50 minut na sebe a své myšlenky? Na rekapitulaci toho, co jste zažili, jak jste se při tom cítili, podívali se na věci z jiných úhlů, a to vše v bezpečném a příjemném prostředí? Jaký luxus! Troufám si tvrdit, že málokdo.  Jak je důležité starat se o svoje tělo cvičením nebo vyváženým jídlem, tak je přece nezbytné poskytnout minimálně stejnou porci péče i své hlavě...myšlenkám, pocitům. Terapie nemusí nutně (samozřejmě může a děje se to) sloužit při psychických obtížích různého charakteru nebo jako doplněk farmakoterapie, ale může
Další informace

Stres, kam se podíváš

Obrázek
Jednou ráno jsem se probudila a měla jsem takový ten fajn pocit, že mě nic netíží, že mě čeká hezký den a hlavou se mi honily jen pozitivní myšlenky. Jakože mě nic netíží? Není důvod se kvůli ničemu stresovat? Můj život je taková pohádka, že se probudím s čistou hlavou a klidnou myslí? Vážně? Tak to bychom se na to podívali! A když už tak pořádně! Uvědomění, že je mi vlastně dobře, ve mě vyvolalo paniku. Jak mi může být dobře? To zní sakra podezřele! Podívala jsem se kolem sebe. To povlečení by už chtělo vyprat. Jak je to dlouho, co jsem tady vysávala? Měla bych přestat tak žrát a víc cvičit! Je ten chlap vedle mě ten "pravý"? Jsem ve svém věku opravdu tam, kde jsem chtěla být. Vždyť ostatní mají víc, míň, lepší, větší menší...Pozitivní nálada se ani nestihla uvelebit a byla pryč. Uf, už jsem zase "normální". To mě tak pomalu přivedlo k závěru, že největším stresorem jsme si vlastně my sami. Naše předsudky, domněnky, očekávání a srovnávání. Díky naší paměti a
Další informace